Sunday, July 17, 2011

Nymphenburg - střetávání tradičního a moderního života

Omlouvám se za delší prodlevu v přispívání na blog. Pravdou je, že až teď jsem pochopila, proč vlastně moje rodina potřebuje au-pair: maminka odjíždí pracovat vždy na týden do Berlína, takže tuhle roli přes týden přebírám já. To pro mě znamená vstávání v 6 hodin ráno a kompletní péči o děti zhruba od 06:00 do 09:00 a pak zase odpoledne od 14:00 do 21:00. A tak pomalu odkrývám pravou podstatu toho, jaké to je mít vlastně děti. Haha. Kromě občasných traumatických zážitků - i ty nejhodnější totiž občas začnou ve školce bezdůvodně brečet tak hlasitě, že se seběhne celý učitelský sbor (Emma), i ty nejhodnější se ráno můžou rozhodnout, že do školky vůbec nepůjdou a budou si raději doma vyrábět papírovou korunu (Clara), i ty nejhodnější si někdy ráno odmítnou vyčistit zuby a učesat vlasy (Luise) – je asi nejhorší ta představa, že tahle zodpovědnost je zavazující na celý život (je možné, aby někdo fakt vydržel 20 let se pořádně nevyspat?). Proto raději zůstanu u mé jediné zavazující odpovědnosti, čímž mám tedy na mysli čtení a psaní esejů, a takové nápady jako pořizování dětí nechám raději na nějaké výjimečně silné osobnosti.

Kromě toho, že se pomalu začínám seznamovat se svou novou rolí, se mi i po překonané úvodní nemoci podařilo vydat se za hranice našeho pozemku. Pokud jsem se chtěla cítit dostatečně německy, jaký jiný dopravní prostředek k prozkoumávání čtvrti, kde bydlím (Nymphenburg), mohl být lepší než kolo? Němci totiž mají ke svým kolům asi takový vztah jako Američané ke svým autům. Zatímco jedni každé ráno naskočí do auta a v podstatě v něm celý den jedí, pracují, randí, žijí, aby z něj zase večer vyskočili a šli se domů vyspat, druzí takto naskočí na kolo a vlastně se snaží o to samé. Zvláště pro to randění jsou v Německu běžně k vidění dvojkola, pro partu čítající tři lidi jsou k vidění i trojkola (no joke). Z toho všeho vyplývá, že Němci jsou (co se týče jízdy na kole) strašně zdatní. Nejednou byla moje pomalejší jízda ponížena předjetím, jednou dokonce zazvoněním na zvonek, infrastruktura jejich městských cyklostezek mě natolik zmátla, že jsem jednou nedopatřením zastavila na zelenou, za což jsem si vysloužila komentář „du musst aber gehen, wenn da grün ist“ (nebo tak nějak). Celkový dojem je ale nádherný (svěží vzduch, slunce, zeleň v okolí, památky, ano i jakási radost z pohybu).

Nyní tedy něco málo k Nymphenburgu. Je to jedna z bohatších a novějších čtvrtí Mnichova, zároveň je ale plná různých památek, jimž vévodí Schloss Nymphenburg (foto 1 - 4). Ačkoliv se může zdát jako jeden z dalších zámků, o které v Čechách zakopáváme na každém rohu, je ojedinělý, tedy ne ani tak prostorami samotného zámku, ale hlavně svým okolím. Zámek je totiž obehnán obrovskou zahradou, jejíž květiny, sochy, keře jsou rozprostřeny do různých geometrických tvarů, a dále pak rozlehlými parky s klikatými cestičkami, kde na návštěvníka čekají další zastavení a altánky. Naprosto ojedinělý je pak cca 3 km rovný kanál, který se táhne až k zámku a podél něhož každý návštěvník musí jít, aby se k budově vůbec dostal. Jelikož okolí zámku udivuje hlavně svou rozlohou, obávám se, že mé fotky to celé vlastně vůbec nezachycují. Tak asi musíte přijet (a klidně i v zimě, jelikož kanál zamrzá a dá se na něm bruslit).

Můj dnešní příspěvek se rozrůstá do nebývalých rozměrů, proto už jen krátce. Trochu bizardní je, že u stanice metra Westfriedhof (cca 5 minut od domu) se nachází asi největší hřbitov v Mnichově. V městské čtvrti Nymphenburg je tedy silně rozvinutá smuteční kultura: máme tu 3 obchody s náhrobními kameny, 2 obchody s všemožnými květinami a 1 „Haus der Trauerkultur“, pod jehož názvem si raději nic nepředstavuji. Je tu docela klid. Nedaleko se také rozprostírá obrovský olympijský stadion, kde se v roce 1972 konaly letní olympijské hry. Dnes slouží převážně k pořádání koncertů populární hudby (např. U2 Tour 2010, Pájko?), takže jestli někdy pojedete za svou oblíbenou kapelou do Mnichova, bude to právě sem. Úplně poslední zastavení dnešní nesmělé jízdy po městě je takzvaný Herz-Jesu Kirche. Jedná se o jeden z mála katolických kostelů, který pochází z 20. století (jak je také vidět na posledních dvou fotkách) a proti kterému se v době výstavby zvedla vlna odporu místních obyvatel. Můžete sami posoudit, zda oprávněně či ne J

To je tedy Nymphenburg. Pokud bude přát tento víkend počasí, snad se podívám se Schwabingu – do čtvrti kultury a umění, do světa mladých lidí. Zdravím!

1 comment:

Hanča, Pájka, Myšpulín said...

perfectas Cilka ! Ano, U2 koncert v Mnichove, akorat by tam tu strechu mohli mit nad celym stadionem, takze by nezmoknul behem koncertu nikdo a ne pulka divaku hehe.
S temi detmi si to rekla moc pekne :D haha.