Green Bay Packers a taky koncerty a vanocni stromecek

Tak vzhledem k tomu, ze jsem tu opet nejaky ten patek nepsala toho bude i tentokrat hodne. Zacneme tedy poporadku. Uz jsem si zapla hudbu a jde se na to...
To co vidite na obrazku je jak mi rekl jeden muj znamy "Posvatna zeme Wisconsinu" cili 60 tisicove mestecko Green Bay. Proc se tam vsichni v nedeli na podzim sjizdeni je asi take zrejme - hraje tam Wisconsinsky fotbalovy tym, ktery se jmenuje Green Bay Packers. Je to masova akce, listky se daj sehnat tezko, ale muj host dad (asi je napojenej na podsveti, jinak nevim, jak by ti listky sehnal:)), Malachi a ja jsme pred tydnem vyrazili a poradne si to uzili. Jede se tam pres ctyri hodiny autem, je to totiz uplne na druhym konci Wisconsinu u Velkych jezer. Ackoliv me fotbal, ktery se hral v Rice Lake opravdu nebavil, tohle bylo opravdu dobry, vidite tu spoustu lidi? Take jsem poprve na vlastni oci videla a taky delala obri mexickou vlnu. Ty lidi jsou do toho fotbalu uplne zblazneni, vsichni nosej barvy tymu, cili zelena a zluta, kdo na sobe nic takove nemel, byl tak trochu trnem v oku ( cili moje bezovo-khaki zimni bunda se dvakrat nehodila:)) Dokonce me prekvapila jedna vec, hodne lidi tam kourilo a pilo pivo ( ja samozrejme ne). To bylo snad poprvy, co jsem neco takovyho v Americe videla:) Zpatky jsme jeli taky ctyri hodiny a prijeli jsme nekdy v devet vecer, takze se mi potom v pondeli vubec nechtelo vstavat, ale musela jsem prave jeste drive nez normalne, jelikoz jsme hned v pondeli meli koncert s Jazz Bandem. Ackoliv jsem premyslela, ze to skoncim svyho casu, nakonec jsem vytrvala a muzu rict, ze nelituju. Nejak jsem se to naucila a nakonec jsem hrala a bylo to skvely:) K me velke radosti jsem to ani jednou nespletla, ale prave naopak opravdu se nam to vsem povedlo a navic si myslim, ze to co hrajeme je fakt dobra muzika - no proste jazz:) To jsou veci, ktery me tu opravdu bavi, vsechny ruzny hudebky a taky sbor. Chodim do Blue Show Choiru, kde se zpiva pul se jeste k tomu tancuje a pak do normalniho sboru, kam chodej Seniori. A neda mi to, abych se nepochlubila:) Ted cvicime jednu pisnicku jenom holky Juniorky a Seniorky dohromady. Je nas dohromady kolem 80 a meli jsme delat konkurz na solo. Tak si rikam, ani me nenapadne, proc bych tam jako chodila, ja nemam zapotrebi zpivat nejaky solo...no ale. Kdyz bylo po hodine, tak za mnou prisel ten pan ucitel a rikal mi: "a Cilko proc jsi to taky nezkusila?" tak jsem mu povidala, ze nejsem nejaka velka zpevacka, tak on mi odpovedel, ze jsem mozna lepsi nez si myslim...tak me to trosku nabouralo moje neochvejne presvedseni, ze to nezkusim. Pak se k tomu pridala jeste Paja, ze o nic nejde a ze tam pujde klidne se mnou a ze me bude drzet za ruku, kdyz se tak bojim:))) cimz me nastvala, jelikoz nejsem zadnej predskolak, aby me musela drzet za ruku:))) Tak v ty tride uz pak nikdo nezustal a ja teda ze jo...byl tam ten ucitel a nejakych par opozdilcu a ja jsem zacala pet ten uryvek Joyful, Joyful, lord we adore thee...k memu prekvapeni jsem to prezila:) a co horsiho, priste prisel pan ucitel a povidal, ze vybral sest lidi, ktery se mu nejvic libili a ze ty to musej zazpivat jeste jednou a pak se uvidi...tak to jsem myslela, ze se o me pokusi mrakoty, jelikoz jsem mela zpivat pred temi 80 holkami a teda muzu rict, ze nektery z nich jsou opravdu dobry zpevacky a solistky, ale uz jsem do toho jednou sla, tak jsem to musela dokoncit. Zazpivala jsem to i podruhy pred tim velkym obecenstvem, kupodivu prezila i podruhy, to solo jsem nedostala, ale uz vubec to, ze jsem otevrela pusu je pro ty, kdo me trochu znaji, urcite prekvapeni nejvetsi...mimochodem pro me bylo taky...a taky ze mi po tom ty holky vsechny zatleskaly:))) Si rikam, ze kdybych zpivala nejak extra falesne tak by me ten ucitel nevybral...a zazvonil zvonec:)


Chtela bych dodat jednu vec, ze mame nejvetsi vanocni stromek...ne to neni stromek to je primo strom, co jsem kdy videla. Urizli jsme ho na zahrade a rekla bych, ze ma pres tri metry, mozna ke ctyrem...no to urcite. Ted jsem si vzpomnela, jednou Majda Bockova v sekunde rekla, misto muzu "zdobit stromek", muzu "stromit zdobek"...:)) vim, ze jsem se tenkrat moc nasmala. Posledni vec:

Vesele Vanoce a Stastny Novy Rok vsem, co ctou vsechny tyhle stranky a ktery jsou smutny, ze s nima letos nemuzu travit vanoce a oslavy noveho roku. Chtela bych jen dodat, ze kvuli tomu se mi po Vas styska jeste vic a o to vic si to za ten rok uzijeme. Jak jednou rekl muj tata (on ma vzdycky takove ty sve objevne prohlaseni cas od casu:))...proste clovek zije prumerne tak 60 let, to znamena, ze jeden rok je jen jedna sedesatina zivota, coz znamena, ze kdyz se to rekne takhle, tak ten rok se snad nemuze zdat tak dlouhej:))) Takze mily rodice, Timoteji, Ago, Damco, mily pribuzni a dedove, Adel (+rodina a Dejvous), Veru (+rodina a Tom), vsechny decka od nas ze tridy(jsem z vas nadsena kvuli besidce), mili Jiskovi, Sevcikovi, Siffelovi, Karco (+rodina a Lipo) Kacosi, Johanko, Olinko Strnadova a cely dramataku, Honzo, mili Mimrovi (+cely sbor Corale), pani Smokova, ucitele na gymplu, vsichni byvali exchange studenti, ktere znam a kteri nahodou zabloudi na me stranky a pripomenou si, jak to prozivali oni a taky vy, na ktere jsem nedopatrenim zapomnela, ale vite, ze me znate, vam vsem preju krasne Vanoce (i kdyz chapu, ze bez nas to stejne neni onco:) a moc nebrecte, jelikoz uz ani ne za sest mesicu uz nas mate zase na krku!:))) to vse preje Cilka

Chicago

Takze tento prispevek ma priznacny nazev Chicago a to z jednoho jedineho duvodu: budu zde psat o tom, jak nejedu do Chicaga. Takze nejdriv bych chtela podotknout, ze to uz je podruhe, kdy takhle "nejedu" do Chicaga. Poprve jsem chtela jet s Coralema, kdyz tady byli, ale vsichni mi to zakazali, protoze byl Homecoming, tak jsem si rekla...ok, vyjde to priste. Meli jsme jet, Kamca, Karca, Pavla a ja a tak jsme si pracne nasly vsechny spoje, oblitaly jsme to vsechny, dokonce i penize uz jsme mely a pak prisla Mrs. Schmitzer a nakonec i Karen Anderson a uvedly zhruba tyto duvody:

1. "Vam se v Rice Lake nelibi, ze chcete jet do Chicaga?"
2. Nemuzeme cestovat ze statu Wisconsin bez host family a Chicago je v Illinois
3. Prave prochazime fazi hluboke deprese a kdyby jsme jely za Gabinou, ktera je taky ceska, tak bysme mluvili tri dny cesky a nase deprese by se jen prohloubila.
4. Cela myslenka navstivit Chicago je spatna a ze bysme tam jely jinak nez s host family se proste nestane a kdyby jo, tak si muzeme sbalit kufry, naskocit na nejblizsi letadlo a jet domu.

Tak ja bych k tomu jen dodala, ze me to zacina bavit, takze nejezdit do Chicaga pokazdy, kdyz si usmyslim:-)))

5.prosince

Ty jo, ja jsem sem tak dlouho nepsala, ze jsem skoro zapomnela svoje heslo, ale nastesti se tak nestalo a hraje se dal:) Takze, jestli nekdo sledujete Pavliny stranky, tak Pavla napsala dalsi prispevek o tom, jak jsme meli vystoupeni v Ceska opera house, tak ja to tu nechci psat podruhy to samy, takze kdo Pajiny stranky nenavstevujete, tak adresa je ... www.rlhs-pavla.blogspot.com ... takze vidite, ze mame znacne podobne adresy. A tam si muzete precist, jak se nam vedlo v Ceska opera house. Ja bych jen pridala par fotek a par pikantnich podrobnosti k programu. Takze byla to vlastne takova vanocni besidka. No, ono vlastne by si samotna Ceska opera house (dale uz jen COH:-))) zaslouzila popis. Takze jestli jste nekdy nekdo byl v Lukavici a jestli se vam dostalo te vysady navstivit Lukavickou sokolovnu, tak ta budova je neco v tom stylu (uplne stejne zelezny tyce na strope) jako COH akorat v lepsim stavu a nekdy tam je i pomerne teplo, no. Program byl srandovni, trochu ho popisu, jelikoz by se decka od nas ze tridy mohli inspirovat na vanocni besidku:) Jedno z hlavnich cisel byla jedna holcina, ktera se mnou chodi do sboru, ktera prisla v ruce mela dve zobcovy fletny a zahrala na ne nosem - ano, nosnimi dirkami:) Paje se to libilo, me se to nelibilo, Kamca se nevyjadrila. Inspirovali jste se?:)Posilam par fotek se Santou (Verca bude rada:))) Jinak to, co visi vlevo v ty budove je ceska vlajka, coz je pekny a uz jsem tu potkala celkem ctyri americany mluvici cesky. Dalsi novinka je, ze dnes ve skole definitivne oznamili, ze kdo ma zajem jet na ctvrt roku studovat do ceska (na nas gympl) ze muze a at se decka hlasej, tak uvidime:) Prvni by meli prijet uz v unoru, tomu ja ale neverim. Dalsi novinka je, ze uz mame vanocni stromek a to byla fakt sranda, sli jsme do lesa urizli velkej strom (no urcite pres tri metry) a pak jsme ho nemohli dostat dovnitr, jelikoz ty dvere byly moc uzky:) jo, jak rikam ja, lepsi vrabec v hrsti nez holub na strese...no nakonec jsme ten strom domu nejak protlacili, ale bylo zapotrebi, abych i ja pomahala, jinak nevim, jak by to zvladli:))) Dalsi novinka je, ze snad teda pojedeme do toho Chicaga, ale jeste je tu takova drobnost...musime se zeptat RLIFY. Kdo zna zdejsi pomery pochopi, ze slovo drobnost je mineno sarkasticky. Taky nam tu dnes napadl snih, anglicky rozumime cim dal lepe, kamaradu porad jeste moc nemame, ale Cilka ma zitra 18. narozeniny... To by si zaslouzilo delsi uvahu, poradnou oslavu a nic z toho se asi konat nebude. Ja sama nemuzu verit, ze jsem se toho veku ve zdravi dozila (teda vlastne jeste ne, je to az zitra:-))) Tak to by bylo asi vse, jelikoz jinak se nic novyho nedeje. Tak jo, ahoj Ps: musim jit napsat svuj dalsi clanek do Listu:)))

Jeleni a lovci

Tak teda koukam, ze uz jsem sem peknych 14 dni nepsala, coz je vtipne, jelikoz kdyz jsem tento blog zakladala, tak prej...budu se sem snazit psat obden:))) no neni to vtipne? Ani ne, ja vim. Madrigal dinner a jazz, to uz bylo vazne pred veky, ale mezitim se vlastne udalo jen to, ze jsme byli lovit a ze meli tri cleni moji rodiny v jeden den narozky. Narozky byly v pohode-Tanae, Kansas a Ted, jako ze tata. Mimochodem, neni to zajimave, ze se jedna dcera jmenuje Kansas? Oni tady maj ve zvyku davat takovyhle jmena mest. Takze asi vas neprekvapi, kdyz napisu, ze ve skole jsou dva lidi, jedna holka, ktera se jmenuje Montana, a jeden kluk, kterej se jmenuje Dallas a asi uz vas vubec neprekvapi, ze tyhle dva spolu chodej:) Dallas a Montana. Takze vsichni byli prekvapeni, kdyz jsme rekla, ze mam 22.11. svatek (coz je mimochodem dneska), protoze tu svatky vubec nemaj, ale musim uznat, ze me nekolik lidi dnes prijemne prekvapilo, jelikoz jsem myslela, ze na to vsichni zapomenou, tak Kamca a Paja mi daly darky (Kamca praktickou cokoladu, Pavla jeste praktictejsi ponozky na zimu - a ty tu byvaji obzlvaste tuhe), ale hlavne moje host family vyvesila jeste pred tim, nez jsem rano vstala na zed pulmetrovy napis: "Happy Cilka Day", coz me opravdu potesilo:) Takze to nakonec nebylo tak spatne:) a dalsi vec, tak jsme byli lovit... To vlastne muzete videt na obrazku. Oni tady maj hodne jelenu, tak jsem si asi predstavovala, ze prijdeme do lesa, sedneme na stanoviste a ted ty jeleni se pred nama budou prochazet a my obcas nejakyho sestrelime. Ale nebylo tomu tak:) Lovi se casne zrana, nez ty jeleni vstanou abysme tam v tom lese byli driv nez oni se probudej, tak aby nas nevideli:))) Vsichni lovci (cili vcetne me) na sobe musej mit navleceny takovydlenc oranzovy bundy, aby si je nahodou nekdo nesplet s jelenem a nahodou ho nezastrelil. K tomu loveni se vaze historka...tak jsme tam sedeli snad jen pet minut (ja jsem lovila s Tanae, teda ja jsem nemela svou vlastni zbran, ale jak rikam, myslela jsem si, ze se tam budou prochazet jak na bale, tak jsem si myslela, ze mi Tanae jednou tu zbran puci a ja ho dostanu:) a fakt asi jen 30 metru od nas byl jelen a ted teda Tanae...Jsme byli uplne zticha a ona se postavila a zacla se cela klepat a ze si prej neni jista, jestli ho muze zastrelit (prej ze se ji zda moc malej) a tak se rozhodla, ze zavola na mobil tatkovi. Tak vzala mobil a zacla mu volat, ten ji samozrejme rek,at ho zastreli. Jenze mezitim, co teda telefonovala, tak ten jelen proste zase odkracel pryc:))) on ani nemusel utikat, proste odkracel, a za dve minuty jsme slysely strelu a to uz ho asi dostal nekdo jinej. A pak jsme tam sedeli jeste cely dopoledne a uz se tam zadnej jelen neobjevil, tak me byla zima a byla jsem ospala a uz me to nebavilo. Vsichni se Tanae hrozne vysmali, jelikoz tady to vsichni berou strasne vazne to loveni dive zvere a ja musim rict, ze jsem se taky zasmala:) JInak skola je v pohode. Moje bota, kterou jsem namalovala metodou stinovani, se pomalu ale JISTE prosazuje. Mam dojem, ze za chvili bude viset prinejmenim v Narodnim:) a Americke hlasy (neboli americka literatura) jdou take nadmiru dobre. Mrs. Doyle byla pred lety uchvacena znalostmi Michala Sevcika, takze myslim, ze od tech dob az na veky to u ni budou mit vsichni exchange studenti z Ceske republiky hodne dobry...Myslim, ze za vsechno mluvi fakt, ze ackoliv cteme knizky v anglictine napsane nekdy v 18. stoleti, mam z tohoto predmetu Acko temer 1ooprocentni:) Takze Michale dik:)

Madrigal dinner a jazz?

Co je to vlastne Madrigal dinner? Jak uz mnozi z nazvu vytusili, jedna se o veceri, ale kdybych rekla jen vecere, tak bych vas o mnohou (ne-li o vetsinu) zabavy osidila. Tedy zacneme pekne odzacatku...Nekdy na konci rijna jsme se prihlasili jiz do vyse zminene Madrigal dinner. Je to vlastne vecere, prolozena zpevem, divadlem a tak dale... a to vse v renesancnim stylu. Cvicili jsme na to asi dva mesice a nyni v listopadu 3. a 4. cela tahle slavna vecere problehla. Musim ale rict, ze se mi to opravdu libilo, ale abyste i vy meli lepsi predstavu o co vlastne slo, budu to muset popsat trochu zevrubneji. To co vidite na obrazku je skolni cafeterie, kterou pani ucitelky promenily v plnohodnotnou renesancni hodovni mistnost. Vsechno bylo patricne nazdobeno, vsude visely erby, spousta sperku, latek (radost pohledet:))) a okolo seste hodiny vecerni se zacali trousit prvni hoste (coz byli vetsinou rodice a znami, ale za oba vecery nas svou pritomnosti uctilo az na 200 divaku!). U dveri stali ctyri..ja bych rekla neco jako "komorni" a vsechny hosty ohlasovali nahlas asi nejak takhle: "komtesa Alice Biver a markrabe John Lanqueste z ... (ja nevim odkud:)" Hrala tam k tomu renesancni hudba pod taktovkou Mr. Hursta a pak si to na k hlavnimu hodovnimu stolu nakraceli zpevaci. Ti se potom cely vecer starali o hudbu (a ja musim uznat, ze to byla krasna renesancni hudba a ze se jim to moc povedlo). Jidlo uvarila restaurace Lehman's (taky jsme tam s coralema byli na obede v Rotary klubu) a pak jsme tam byli my, cisnici. Vsichni samozrejme obleceni v kostymech. My jsme meli ukol asi nejtezsi, totiz roznaseli jsme jidlo:))) Ale musim uznat, ze to jidlo si teda zaslouzilo poklonu:) Je nutno rovnez pochopit, ze to nebyla ucelena divadelni hra, ale ja bych rekla, takova trochu renesancni estrada. Chvili se hralo, zpivalo a pak prisel i onen slibeny pribeh, kdy se hostum odebrali pribory a byli prinuceni jist holyma rukama. Pak straz nekomu nenapadne podstrcila vidlicku a u koho ji nasli, tak mel trest (jakoze polibil kralovne prsten atd:) Nebo vymenili cedulky na panske a damske zachody a kdo sel prvni na nespravny zachod, tak ho straz chytla, verejne ho zesmesnila a musel udelat zase jeden ze smesnych ukolu (druhy vecer se takhle nechal nachytat Ted-muj host dad:) mezitim se mezi hosty plouzil zebrak a krad jim jidlo, nebo tam byl zongler, vykladacka osudu z karet a z rukou, mnich, ktery vybiral penize na chude a vsem zehnal (syn mistniho farare:))...Bylo tam spoustu prostoru na improvizovani. Treba tam byl jeden muj kamarad prevlecenej za havrana a on si na me nejak zased a porad za mnou chodil a krakal. Ja jsem zrovna odklizela zbytky jidla ze stolu a on porad za mnou stal a krakal, tak se mi vsichni smali. Tak ja mu rikam, chces neco k jidlu? a tam byli jen ty zbytky od vecere, tak jsem vzala jeden nakouslej brambor (kterej uz samozrejme nikdo nechtel:) a strcila mu ho do pusy:) To ho uspokojilo, takze konecne prestal otravovat, ale taky to rozesmalo ty, co to videli:) zkratka vecer to byl pekny a rozhodne skvely zazitek. Jenom se mi nepovedly fotky. Tohle je asi ta nejlepsi...a jeste za moc nestoji, tak ale doufam, ze to aspon trochu prenesu tu atmosku:) jinak v pondeli jsem zasla za mr. Hurstem, ze hraju na klavir a jestli pro me nema job:)to ho rozesmalo, tak jsem dneska byla rano na Gold Jazz bandu. Jsme tam dva klaviristi, tak se snad nepoperem:)...tak jsem neco zkousela hrat, ty rytmy jsou teda pekne slozity, ale snad...taky jsem mr. Hurstovi vyridila pozdravy od minulych exchange studentu tam od nas, tak si myslim, ze to treba me taky trochu pomohlo:) Taky nam dnes skoncilo ctvrtleti, takze jupiii, koncim s matikou a telakem (ja proste nejsem sportovni typ:) a davam si Intro to Art(teda by me zajimalo, jestli jsem umelecky typ:) a americkou literaturu. Zustava sbor, us history a spanelstina, tak uvidime...

Hodinky

Koukam, ze jsem sem nepsala uz nejaky ten patek, proto je to trebanapravit, v podstate se nic nestalo, krome toho, ze jsme meli v patekHalloween Party s International Clubem ve skole. Myslim,ze jsme si todocela uzili, ja osobne jsem si tam delala srandu ze Satoshiho a to mi kzabave stacilo. Taky jsem si namalovala vlastni dyni. jeste pred tou party jsme byli pumpkin patch a tam jsme si kazdy vybral svou dyni, honilise v kukuricnem poli a fotili:) Ale ted k tomu nejdulezitejsimu, ze soboty na nedeli se nam tu menil cas na zimni a ja...tedy spis moje hodinky:)Rikala jsem si, necham zmenu casu na rano, zatim s nima nic delat nebudu.A rano jsem vstala a patricne se oparila cajem, jelikoz (ted to prijde)moje hodinky navadene satelitem az z vesmiru se preridily uplne samy!(pokud se tedy Malachi v noci nevloupal tajne do meho pokoje, aby mi jepreridil). A to co vidite na dalsim obrazku je z honicky v kukuricnempoli. Jak vidite, byla to opravdu velka zabava, ale hlavne, to co muzetevidet (Verco) na me leve ruce, to jsou ony:) JInak jeste jedna vtipnost. Mela jsem hrat v nejakym kostele na klavir. Zarizovala to maminka Kamily a ja jsem ji asi 14 dni rikala, jestli by me nemohla poslat ty noty, ze bych se to rada zacala ucit. Tak mi je nakonec prinesla tejden pred koncertem 30 stranek, tak jsem propadla (jak uz to tak u me byva) depresi, protoze to jsem proste nebyla schopna se naucit (ale muj tata povidal, ze by se to taky nenaucil, takze to neni tim, ze neumim hrat:)) No, tak nakonec jsme se usnesli, ze budu hrat tri pisne. A pak tam byl jeste druhej klavirista a ten mel hrat ten zbytek....No...jenze ten to taky neumel:) Tzn, ze sbormistryne rozhodla, ze vzadu za nama se bude poustet hudba z Cd. Ha:) Ja jsem odehrala to, co jsem mohla a odehrala jsem to myslim docela dobre a pak prisla na radu ta druha pulka...Snad jen pro upresneni, v tom kostele bylo asi 150 lidi a teda neco takovyho jsem nezazila:) Jelikoz hralo to Cd a k tomu hral zivej bubenik a zivej klavirista, jenze jak to radio nikdo poradne neslysel, tak uprostred skladby se to uplne rozjelo a my jsme byli rychlejsi (jelikoz ja jsem pak zpivala) nez to CD. (bohuzel to CD hralo dost nahlas na to, aby to ty lidi slyseli:))) Takze my jsme dozpivali Lord I lift your name on high a vzadu za nama zpevaci z Cd: name on high:) Teda to byl masakr, to bych nikomu neprala:))) v prvni rade, poradne jsem neumela slova a jeste ke vsemu to bylo ale totalne mimo. Po skonceni mse rekla nase sbormistrova, ze budeme zpivat pro ty, co zustaly jeste jednou tu pisen, ktera se tak rozjela a ze to tentokrat zazpivame dobre...no...kdyz i na podruhy se to pred tim zbytkem lidi rozjelo uplne stejne jak na poprvy, tak jsem si rekla, ze je mozna cas jet domu:) Tak jsem jela, ale teda to byla zase jednou sranda:)

Fotka

Tak jsem zase byla v Madisonu, tak jsem zase videla Karcu, tak jsem byla v Capitolu zase. Karca bydli u Kolarskych a ti maji pet deti, z nichz nejmladsimu je asi tri mesice a nejstarsi asi devet a tyhle deticky jsme museli jeden vecer hlidat...no jestli si nekdo myslel, ze jsme je o pul osmy nahnali do postele a pak jsme meli vlastni zabavu tak se trochu splet. Nejmladsi Sabastian mel svuj den a rval v kuse nejmin tri hodiny:) Jelikoz je to dosti krestanska rodina (rano jsme v nedeli nedostali snidani, protoze podle pravidel Vatikanu se nesmi pred svatym prijimanim jist...) Vecer jsme byly s holkama v Shoot center, coz bylo teda uplne dobry:) Kdyz jsme tam prisli tak nas rozdelili do tri tymu (spolu s ostatnima americanama) a zavedli to takovy uplne tmavy mistnosti. Kazdy tym mel svou barvu a v ty mistnosti bylo bludiste a vypadalo to tam jako zive v pocitacovy hre. Kazdej mel svou laserovou pistoli a kazdej tym mel svou zakladnu a meli jsme za ukol dobit zakladnu dalsiho tymu. A pak to zacalo, schovavacky, strileni ze zakrytu (priznivci CS 1.6 urcite vi, o cem tady mluvim:). Fakt dobrej zazitek. Taky jak jste si asi vsimli, tak jsem pridala i tu tolik zadanou fotku meho ucesu:) jak vidite, opravdu to zadna zmena moc neni (coz jsem docela rada, ze to nedopadlo na tu tricentimetrovou blondynu:) Dnes je pondeli, prave jsem se vratila z myho prvniho koncertu s nasim skolnim sborem (mimochodem ne e:)) a neco na me leze... a mam dojem, ze je to nejaka zakerna nemoc, protoze citim trochu teplotu a bolej me nohy (zni to sice divne, ale za ta leta nemoci, vzdycky kdyz me takhle bolej svaly na nohach, tak to nevesti nic dobreho) a vim proc. Jelikoz dnes snezilo a meli jsme telocvik a Ms. Ellenson rekla, ze pujdem hrat soccer ven. Tak nam snezilo, byla zima a foukal vitr a pak se ma clovek divit, ze:) Tak ja jdu spat...cau

Uzitecne veci

Ted teda mame ty prazdniny a tak jsme si s Pajou rekly, ze to jen tak neproflakame a ze budeme delat neco uzitecnyho. Takze prvni vec, kterou jsme udelaly, byla, ze jsme vyrazili na nakupy:) Verco! mame pro tebe nejuzasnejsi darek na Vanoce, to teda budes kulit ocka:) uz se tesim na vanoce! Jinak jeste rano nez jsme odjeli do Eau Claire nakupovat, tak jsem se rano probudila a jak venku napadlo asi 2 centimetry snehu, tak ve vzduchu byla uz takova ta zima a proste mi to uplne pripomnelo zimu a vanoce u nas loni. Takovy to, ze se rano vubec nechce z postele, protoze je vsude jinde nez pod perinou zima a takovej ten cerstvej studenej vzduch. Koupila jsem si novou mikinu. Zelenou. Druhou vec, co jsme za prazdniny udelaly bylo to, ze se Paja rozhodla, ze se zacne po letech ucit hrat zase na klavir. Tak jsme za jedno odpoledne daly dohromady Pro Elisku a nejaky boogie-boogie (ja hraju jednu ruku a Paja druhou). Treti uzitecna vec, co jsme udelaly bylo, ze u nas Paja spala a ze jsme se vecer koukali na film Walk the line a obe se do nej zamilovaly. Teda ne do hlavniho herce ( i kdyz...?:)) ale do toho filmu. Myslim, ze byl natocenej ted nekdy v roce 2006 a je to o zpevaku Johny Cashovi (50.leta), takze takovy zivotni pribeh a zaroven poutavy dej a to vse prolozene starymi pisnemi Johnyho Cashe v novem havu a celkove ten film je moc peknej a jeste nez jsme sli po tom filmu spat jsem si uvedomila, ze me strasne moc nebavi, jak mam zase dlouhy vlasy a protoze se mi nechce utracet za kadernika, tak ze mi to Paja nejen ostriha, ale i nabarvi:) To byla jen takova nocni ospala idea, ale kdyz jsem se rano probudila a Paja pripravila nuzky a barvu a vsechny potrebnosti, tak me bylo jasny, ze to nebyla jen nejaka nocni myslenka:) Ja normalne nejsem na tyhle domaci strihaci pokusy a takrka od plenek chodim k regulernimu kadernikovi, ale nedalo nam to. Ja jsem chtela novy vlasy a Paja si to chtela poprve (!!!) v zivote vyzkouset. Tak jsme to zacli strihat:) Nejdriv po malych kouskach, jelikoz jsme se baly do toho takrikajic strihnout jako na tvrdo, ale pak uz to jelo... Kdyz uz jsme byly v tom, tak jsem tu mela blondatou barvu a tak jsme nastrihaly alobal, vzaly muj kartacek na zuby, namichaly barvu a nejak jsme vyrobily meliry...teda povim vam takovou srandu jsem dlouho nezazila:) Tak mam ted na hlave tri centimetry a je ze me blondyna...:) ne, delam si srandu, naopak se nam to hrozne povedlo, sestrih neni silenej a barva je rozhodne lepsi nez kdyz jsem se kdykoliv predtim vratila od profesionalniho kadernika. Fakt se nam to povedlo:) Mamka chtela vedet, jak vypada muj pokoj, ja jsem teda nechtela fotit pokoj, protoze tam mam neporadek, ale tak jsem vyfotila aspon koupelnu (ta je taky pekna, ne?) a z koupelny se dneska prave stal kadernicky salon:) Taky jsme dneska s moji rodinou delali asi dohromady 12 (mozna vic) pizz. Je to snad jakysi jejich domaci zvyk jednou zacas si udelat takhle strasne hodne domacich pizz. Ale bavilo me to, delali jsme testo a kazda pizza byla jina, protoze jsme si na ni davali ingredience jaky jsme chteli, samozrejme jsme to vsechno nesnedli, ale dali jsme neco do mrazaku, takze to vypada, ze ted hodne dlouho budeme jist pizzy. Zitra se chystam delat jahodovy knedliky, tak jsem zvedava, jak to dopadne ( ja jsem je totiz nikdy sama nedelala). Pristi tyden se chystame za Karcou do Madisonu ( uz je to jasny) a taky jsem objevila, ze moje rodina ma tady pricnou fletnu! Jedna jejich dcera kdysi hrala a jelikoz na klavir uz nemam co novyho hrat, tak jsem se rozhodla, ze se naucim na fletnu. Ale budu muset pockat az se vrati Chelsea nekdy domu a rekne mi aspon jak ty dily patrej k sobe, nebo jak se na to davaj prsty, ale jak uz tyhle zaklady budu mit zmaknuty, tak uz to pujde uplne samo:)))

Jidlo, kamaradi a snih!!!

Tak dnesni pribeh bych rada zacala tim, ze jsem si tuhle stoupla na vahu a misto mych krasnych 50 kilogramu tam na me nejdriv vykouklo cislo neco jako 140 neco...po te, co jsem se hrozila a nasledne na to zamyslela, jsem si uvedomila, ze je to americka vaha a nacez jsem tam preklapla tlacitko na kilogramy, tak jsem se zhrozila jeste vic, jelikoz tam prosim bylo 54!!! (mozna by si to zaslouzilo vic vykricniku). Kdyz vezmu v uvahu, ze po zapalu plic jsem mela 47 a za necely pul rok po tom mam 54, tak jsem se teda pekne zpravila. No rozhodne by nikdo nemoh rict, ze tu trpim hladem. Ale ja jsem na to prisla, duvod cislo jedna: kdyby byly vetsi obedy a mensi vecere (hlavne vecere bez masa) duvod cislo dva: kdyby jsme treba vubec nekam chodili pesky a ne, ze se porad nekde vozime. Jinak jsem tu ochutnala takovy vecicky jako domaci cookies, bananovej chleba a rozhodla se, ze budu chodit na vareni, protoze se to chci naucit. Taky jsme sli k Dorotce a varili jsme tam s holkama cesky ovocny knedliky. Byla to fakt pochoutka.

JInak koho to zajima tak nam tu vcera zacalo snezit. dobry co? ja proste 11.rijna jeste nejsem pripravena na zimu a navic nemam ani capku, jelikoz tu co jsem mela loni v zime jsem ztratila, kdyz jsem jela na recitacni soutez s Vercou a sundala jsem si ji ve vlaku a ten vlak mi s ni pak ujel. Byla fakt dost pekna, takova bila a docela ladila k tomu snehu a tak ja nevim ted...asi si budu muset koupit nejakou jinou. To je dobry rozhodnuti, ted snad k poslednimu tematu tady v nadpisu cili kamaradi....

Kamaradi, no to je asi duvod proc tady pisu takovy nesmyslny slohy o capce, jelikoz tenhle tyden jsme s Pajou prisli, ze tady nemame zadny kamarady. Coz teda zni docela tragedne, co?:))) vlastne mame, tu norku a pak Pedra. Pratele kdo neznate Pedra, tak to je freshmen, co s nama chodi na Spanelstinu. Strasne zlobi a ma blby znamky ale je chytrej (tak trochu jako kdyby byl od nas ze tridy) takze s nim je sranda a je fakt dost v pohode. No a jinak...teda nic moc, u vas vsichni slavej 18 a chodite do Becka a do hospod a mate kamarady co?tak to se mate:))) JInak mame prazdniny, tak jsem tyhle dny vic na netu nez obvykle a muzete me tu potkat.

Obycejne veci

Dneska bych chtela psat o obycejnych vecech na Rice Lake stredni. To jak jsem musela nejak dohanet tu latku za ten tyden, co jsem tu nebyla, tak tu latku jsem dohnala a rekla bych, ze ne spatne. V utery byla parents teachers conference cili rodicak:) Tak tam sel Ted a mam A- z matiky, coz teda Cilko respekt, pak B+ ze spanelstiny (uprimne proto, ze jsem nebyla ve skole a nedelala jsem praci v hodine, ktera se taky znamkuje), B+ z US history (jelikoz mily Mr. Panasuk ztratil muj referat o Thomasu Edisonovi, takze si myslel, ze jsem ho nedelala:) pak A- z telaku ( a u tohodle predmetu bych se rada zastavila, jelikoz to je predmet, ze kteryho bych mela mit asi C:) psali jsme totiz par pisemek, a ty teda dopadli hodne spatne, ale jelikoz Mrs. Ellenson je moc hodna a do predmetu se pocita, i kdyz mas spravny obleceni na telak, tak z toho vyslo A, ackoli bych se o nem ve skutecnosti podle testu mohla nechat zdat:) a co me teda trochu zklamalo je sbor, ze kteryho jsem dostala B ( i kdyz zpivam, testy jsem mela taky dobre, ovsem zakopanej pes bude tentokrat v krizovkach, ktery bysme meli lustit na konci hodiny, ale jelikoz neumim anglicky, tak je to pro me dost obtizne a navic jsem nevedela, ze se to znamkuje, cili:)


Tato fotka, na kterou se prave divate je z Fall formal a je na ni Satoshi, exchange student z Japonska. S tim klukem je docela sranda, oni totiz ty Japonci moc neumej anglicky, ale jako kdyby jim to ani moc nevadilo a porad se tak usmivaj a jsou takovy mily:) Pak tu mame jeste Tomomi, to je Japonka z Japonska ( ma dva velky predni zuby). Vlastne rada bych ted neco napsala o ostatnich exchange studentech, dalsi je Medhat Zehra a ta je z Pakistanu (s Pajou nas bavi vyslovovat to jmeno) a ta myslim je uzasne chytra. Chodi na Advanced Math, Cell biology a takovyhle predmety, precetla Remarqua v anglictine a znala tam vsechny slovicka a celkove ma anglictinu dobrou a docela se kamaradi s Kamcou (Paja rikala, ze je ji trochu podobna). A to je zajimavy, je tady skoro zadarmo, Pakistan ma totiz s USA nejakou dohodu a kazdou rok jezdi z Pakistanu do Ameriky studovat asi 200 (??? ted fakt nevim) studentu a vsechno jim platej. Cili Medhat byla ve Washingtonu, Michiganu a chysta se za tenhle rok, co je tady, procestovat vlastne takovy ty dulezity mista v USA a to prosim vsechno zadarmo. A pak je tu s nami Elin Aabel z Norska a tuhle holku mame s Pajou fakt radi. Chodime s ni obcas hrat tenis, Paja s ni byla na bowlingu a chystame se do kina, dneska jsme se bavili, ze se muzem navtivit doma, ze za ni muzem prijet do Norska a ona k nam. Anglictinu ma taky dobrou, dokonce umi anglicky mluvit sproste (coz mi s Pajou jeste moc neumime a Medhat by to mozna umela, ale ona tak nemluvi:) a je proste z Evropy, tak si toho mame hodne co rict. A pak jsme tady my cesky, o me a o Paje toho asi vite habadej a Kamca, ta se ma taky dobre. Myslim, ze ji nic neschazi.


Tuhle ta kravicka na obrazku je z Madisonu, jak jsem rikala, ze tam meli tu vystavu krav. Tak tahle je poseta hodinkama, jsou na ni pripevneny hodiny ruznych tvaru, velikosti, typu a je to fakt pekny, tak doufam, ze je to na ty maly fotecce videt. Ted jsem si vzpomnela, kdyz jsme s Pajou prisli poprvy do skoly, tak jsme hned ve dverich potkali tehotnou holku. Nekecam, byla opravdu tehotna. Coz nas vysokovalo, me to vysokovalo, prece jen na to u nas nejsme moc zvykly, ze by byl nekdo na gymplu tehotnej. A pak tu je jeden predmet, ktery se jmenuje nejak pece o dite a oni maj takovy ty panenky, ktery brecej, musej se krmit a "delaj" vsechny veci, co miminka delaj a kdyz nekdo nahodou propada z tohodle predmetu a potrebuje si zlepsit znamku a ziskat extra credit, tak mu na bricho pripevnej NECO, co vypada pod trikem jako by ten clovek byl tehotnej a s timhle musej chodit celej tejden po skole. Specialne na nasem D lunchi to maj asi dve holky...a ja proste tohle nemam rada...nekdo je tady tehotnej doopravy, nekdo nosi "belly" aby si zlepsil znamku z predmetu. Neni to nahodou trochu blaznivy? a navic, oni s tim umelym brichem musej i spat. Ten predmet to je vlastne pruprava na materstvi. Pak jsem se ptala, jestli se s tim musej i koupat a rikali, ze teda ne, ale teda...ja bych to nikdy nenosila, ani kdybych z toho predmetu mela propadnout:)

Jinak jsme se taky sesli s Gabinou Hrubou. Je moc hodna, poveze nam darky na vanoce do Cech a taky jsme trochu domlouvali to, ze bysme chteli navstivit Chicago. Chysta se bydlet sama, takze by to nemel byt problem tam prespat. Byly jsme u Deb, tak nam ukazovala vsechny fotky, co mela z Cech a taky jak corale byly v americe v 97 a tak jsme si pekne zavzpominali. Taky jsme si s Gabinou popovidali o nasich spolecnych znamych, co je novyho v Zamberku a v Chicagu a v pet pak musela odjet do Minneapolis za kamaradem.

Corale...jsou pryc:) jinak Madison, Homecoming a Fall Formal...

Uz je to pekna radka dni, co jsem nepsala na svuj blog, ale to jsem ostatne slibila ve svem minulem prispevku. Kdyz jsem delala v utery vecer tri hodiny ukoly na matiku (a to si srandu nedelam), tak uz pro me tydenni pohoda s Coralema byla ta tam. Dopisovala jsem spoustu pisemek, takze jsem se musela ucit a vlastni mamka mi napsala mail, ve kterem byla jen jedna prosta otazka a to: "zijes jeste?????????????????????" a to takhle doslova:))) to by byl takovy prolog k memu dnesnimu prispevku a zaroven omluva za takovou odmlku... je cas na prvni foto: to uz bylo pred tydnem, vzadu vidite Madisonsky Capitol, meli tam vystavu krav (jako kdysi v praze). Nevim, co k tomu dodat, bylo krasny pocasi, mela jsem tam 40 lidi, ktery jsem znala a mohla s nima pokecat cesky, videli jsme krasy hlavniho mesta Wisconsinu a v sobotu vecer jsme meli zpivani, Tomas a muj tata hral na kytaru a Honza na klarinet (museli jsme skoncit zpivat v 8 hodin -coz se nam fakt nechtelo- ale sousedi mohli zavolat policajty, tak jsme nechteli mit problemy) a pak posledni koncert (aspon pro me) a zpatky do Rice Lake. Vyrazili jsme v 10 vecer, celou noc jsem delala ukoly na US history a dorazili jsme v jednu a rano rovnou do skoly...

Cely tyden se ve skole konal tzv. Homecoming, coz bych prirovnala k nasemu ceskemu Majalesu, ovsem tady to bylo trochu rozdilne. Kazdy den se melo nosit nejake specialni obleceni (pondeli-uz ani nevim, co to bylo, utery-maskace nebo oranzova barva, streda- class colour day, ctvrtek - oblibena skupina, patek - mikiny, trika Rice Lake Warriors - coz by se mohly docela dost dobre zapojit corale, jelikoz si tady vsichni nakoupili mikiny s napisema Warriors:))) toto je fotka z class colour day. To byl nejlepsi den, to se fakt vsichni vymodili, tohle je fotka z nasi tridy z matiky a ted neco ke skole. Nejmladsi se jmenujou Freshmeni (coz je neco jako nase devata trida), starsi jsou Sophomori, pak Juniori a nejstarsi Seniori ( to jsem ja) a kazda trida mela svou barvu. Freshmeni zelenou, Sophomore fialovou, Junior cervenou a my cernou. Jinak tady moc neexistuje pojem "trida" jako mam kamarady ve tride. Kazdy si voli predmety a na ruzny predmety je s jinyma lidma, takze je to takovy min osobni, nez kdyz jsem sedela roky s Adelou v lavici:) Kdyz jsme treba na fotbale, tak cela skola ma nekolik ruznych pokriku na povzbuzovani hracu a mezi nima je treba Battle Cry, nejdriv vstanou Freshmeni, zakricej svuj Battle Cry, pak Sophomori, pak Juniori a Seniori a pak kricej vsichni dohromady. Jinak v patek se hral opet fotbal, tak tady je par fotek...

Je to pekne velkolepa akce, kdyz tam na stoupi snad pres 100 clenu bandu a pustej se do toho, pochodujou a pak tam jeste prijdou vlajkonosi, no je zkratka na co se divat a vsude jsou barvy zluta a modra (coz jsou barvy Warriors). A na zaver veskerych slavnosti se konal Fall Formal cili "ples". Jak uz asi vsichni vite, Paja tam mela s kym jit, ja ne. A tenhle problem bych teda doma nikdy nemela (nemit s kym jit na ples!!) jenze tady proste nikoho poradne neznam, nemam tu kamarady (co si budeme vykladat, ze:)) takze jsem nakonec sla s lidma s International Clubu, ale musim rict, ze je tam jeden kluk, kterej byl loni v Cechach asi 14 dni, tak se mi sveril, ze ochutnal pivo (oci na vrch hlavy:) a popovidali jsme si o mistech jako treba Zamberecky Tobogan a podobne a dost podrobne se me vyptaval, co musi udelat pro to, aby moh chodil na ceskou skolu, tak jsem ho odkazala na Stefani, tenhle kluk se jmenuje Derek a je fakt hodne v pohode. Takze s nima jsem byla na veceri a pak uz jsme vyrazili na Fall Formal - podtitulek Island Adventure. Skola byla fakt moc pekne vyzdobena. Bylo to tam docela k nepoznani, ale teda s plesem to melo spolecny jen ty saty (i boty holky odhodili jen co tam prisli). Hrali tam opravdu hroznou hudbu - to se vazne poslouchat nedalo:) Takovy disco - bleee. Jako ze mi hudba vetsinou nevadi, ale tohle jsem moc nezkousla. Jo, kdyby jsme tam treba nekoho vic znali, tak by to nebylo spatny, jelikoz tam byly hezky svetla a vsechno vyzdobeny a lidi se fakt bavili ... Dnes je 22.11. a z duvodu presunuti menu, tyhle fotky mazu a zkusim to spravit, ale bude to asi dost bidne.:))

Corale, Corale, Corale...

Co vam budu vykladat, uz na mem webu je asi videt, ze tyto dny jsem zaneprazdnena az nad hlavu...ale teda tohle zaneprazdneni si nechavam pekne libit:) Tata uz se u nas doma docela zabydlil, vecer a rano jsem s nim a pres den se vsema myma kamaradama s Corali, chodime do skol a teda to je atmoska jak blazen...Deti kricej, vyskaj, tancujou, tleskaj, jsou roztomily a nejvic se jim libej cesky lidovky pekne od podlahy. Taky jsme hrali pro nekolik Rotary klubu (maj jich tu asi 3:) a tam se zas libej takovy jazzovy vokalovky jako Embrace me, my sweet embraceable you...tak jim vzdycky zapejeme, zahrajeme, zadudame a ....zkratka to vypada, jako, ze se jim to fakt libi. Nevim, jestli si dokazete dost dobre predstavit, jak se asi citim, kdyz mi ted prijelo neco kolem 40 kamaradu do tak daleky zeme, kde stravim svuj cely rok, ale jsem poradne stastna...tak jsme vyrazili s holkama na nakupy a jelikoz tu maj krasny plesovy saty, tak jsme si je zkousely, pak nas napadlo, ze bysme se mohli i vyfotit a nakonec z toho byla dost velika zabava, jak asi vidite na fotkach...:) trochu rozpustile, ze?:) ale neberte to vazne, byla to jen velika sranda, aby mi zas nekdo do komentaru nepsal, ze to trochu zavani americkou star:)



Dale jsme navstivili muzeum kdesi kdesi v Haugenu. Muzeum bylo cele mestecko slozene z domku jako railway station a uvnitr bylo spoustu dobovych predmetu (jak uz to tak vetsinou v muzeiich byva:))) a hlavne fotek a ted prichazi na radu, abych vam predstavila jednu ze svych specialnich metod co se tyce foceni. Je to muj vynalez:))) Proste ja takhle vyfotim nejaky dobovy obraz hodne zblizka a pak z toho casto byvaji velice zajimave fotky, jak napriklad tahle...ale musim se priznat, ze tahle se zas tak moc nevyvedla, jelikoz se tam odrazi blesk ci co, ale i tak se mi tahle fotka libi hodne, tak se take trochu pokochejte. Jinak dnes jsem se opovazila po asi trech dnech opet navstivit skolu...ale ze ja jsem tam vubec lezla:))) Hned prvni hodinu jsme meli matiku a Mr. Munden me naparil peknou radku ukolu, tak jsem se rozhodla, ze kazdy Coralista na ceste do Madisonu dostane za ukol mi neco spocitat, protoze sama bych s tim stravila asi den...hned druha hodina pisemka ze sboru (to jsem si rekla, ze neni cas hrat si na hrdinu a vsechno jsem to hrdine opsala od nic netusici americanky:) a po dvou hodinach jsem jela zase za Coralema koncertovat. Jinak jestli uz delsi dobu sledujete moje stranky, tak vite, ze se kona Fall Formal a Homecoming (studentska tydenni slavnost), tak vsichni decka shanej partnery na ples:) a Pavly se zeptal nejakej oblibenej hrac americkyho fotbalu, tak ma o starost min, aleco tam budu delat ja...:) asi si tam vyrazim s Kamcou nebo ja nevim...jinak to mi pripomina, ze teda moje a Kamcina cesta s Coralema tady v Rice Lake vyvolala radu emoci, ktere se mi snad ani nechce popisovat, muj nazor na to asi znate, nakonec jsme udelali takovy kompromis-jedu do Madisonu a v nedeli po koncerte (ktery mimochodem zacina v sedm vecer) pojedu z Madisonu asi tri hodiny domu, abych mohla jit do skoly...a ze to bylo teda dilo si vydupat aspon tohle, ja nevim, ze tu skolu berou tak smrtelne vazne...:( takze moje stastne obdobi tady skonci asi tak priblizne za dva dny a pak uz do toho spadnu po hlave...

Vtip: ovsem pouze pro "decka" od nas ze tridy:)

Snad jeste poslednich par slov o Coralich (kdyz jsem od nich tak seredne odbehla)...Meli jsme dnes posledni koncert v Ceska opera house v Haugenu a zitra vyrazime do Madisonu, byla velke louceni, malem i slzy a byly tam vsechny rodiny (Deb a Dorotka samozrejme nechybely) a zahrali jsme skvele, uzili jsme si to a tady na obrazku vydite me a Johanku (kdo neznate Johanku, tak Johanka jde na DAMU a onemocnela nam tu a mimochodem je to moje kamaradka), tak Johanka onemocnela, tak se ji udelal opar, to co drzi, je mast na opary a tuto informaci zde pisu prevazna pro lidi od nas ze tridy, jelikoz myslim, ze ti to patricne oceni a ze Dj Opar z Bristol Clubu Letohrad dorazil i do Ameriky, tak to urcite nikdo z vas necekal:)))

Dnes jsme s Honzou Hovorkou hrali. Ja na klavir, on na klarinet, ale jenom chvili, ale i tak to stalo rozhodne za to.

Zitra jedu do Madisonu a pak asi umru ve skole, takze sem mozna delsi dobu nic nenapisu, tak se nezlobte.

A tohle je nedele, vyrazili jsme k Lake Superior. My, rozumejte moje obe rodiny:))) cili Ted, Lori ("rodice"), Malachi a muj tata. Tady ho mate pekne na fotce. Jeste pred Lake Superior jsme zastavili v National Park, je tam nejvetsi vodopad ve Wisconsinu, proste takovej kanon, huste zalesnenej (mimochodem zacina podzim a jelikoz tu je kupa listnatych stromu, tak se nam to tady pekne vybarvuje do podzimu). Ten den se hrozne poved, krasny pocasi, prijemne teplo a takovej teplej vitr val (...jak v ty pisnicce, zejo:) a tak jsme se rozhodli vyfotit u cedule, at mame nejakou tu pamatku:)) Mimochodem jsme nezaplatili parkovny, takze kdyz jsme se vratili jeste takovi roznezneli pohledem na tu krasnou prirodu, tak jsme za steracem naseho auta nasli pokutu. 12 dolaru a to jsme tam prosim stali asi ctvrt hodiny, takze jsme byli trochu rozcarovani, ale pokutu jsme zaplatili a jelo se dal.


A tohle uz je prosim Horejsi jezero:) To bych asi nebyla ja, kdybych si nevymyslela neco extra, takze neuvidite krajinu kolem jezera, ale kameny a na vode muj stin, jak se fotim, ale doufam, ze se vam to taky libi:) Mimochodem to tam vypada jako u more, jelikoz je to hrozne veliky a mraky se zdaj trochu bliz nez ve skutecnosti jsou. Do jezera jsme hazeli zabky, Malachi jich hodil 10 za sebou, ja nejvic tri, a muj tata s Malachiem si sundali boty a do toho jezera vlezli, voda mela prijemnych (nevim kolik) stupnu, ale byla tepla:) To mestecko, ve kterym jsme byli se jmenovalo Duluth, coz me hrozne bavi vyslovovat, zni to trochu francouzsky (aspon me, ale nutno priznat, ze jsem se nikdy francouzsky neucila...)



V Duluth jsme take navstivili mistni mexickou restauraci a to co vidite na obrazku jsou mistni zachodky nebo spis mistni umyvadlo, ktere bylo vymalovane barvickami, tak jsem si to musela vyfotit...podle toho umyvadla muzete hadat, ze to byla opravdu dobra restaurace. Jidlo bylo pekne koreneny a taky se mi poprve v americe stalo, ze kdyz jsem si obednala caj, tak ze na me nekoukali jako na blazna a ze me nezadali, jestli bych jim to nemohla vyspelovat:) Taky mi neprinesli jeden caj, ale asi 5 a chtela jsem ti je Verco poslat, abys vedela, ze i v americe v mexicky restauraci muzes dostat dobrej caj, jenze jsem je tam pak zapomnela a ted se obavam, ze uz je nikde nesezenu....:( mimochodem ted si teprv uvedomuju, ze dneska pisu nejak moc poeticky...uz by stacilo jen napsat, ze uz slysim cinknuti cajovy lzicky o hrnek...ze jo?;)))

A aby toho nebylo malo, tak jsme jeste meli vecer party u Bergru, kdo nas neznate, tak jsem tam byla ja, Pavla, Karca, Marta, Zuzka a Klara (tu asi neznate 23, bydli v rodine s Karcou) a povidali jsme, opikali na ohni Marshmallow (mimochodem jim to taky horelo! ovsem jedina ja mam ve zvyku mlatit Marshmallow o kamen:) povidali jsme, co novyho v Zamberku, drby a taaak....:) Karca nam taky vypravela, jak se ma v Madisonu a domlouvili jsme se, ze jim pojedem o Vanocich navstivit, ale to uz jsem sem mozna psala. To by bylo vse aspon za nedeli...mimochodem ten cas, co tu jsou Corale a vsichni moji pratele utika nejak moc rychle, uz jen ctyri dny!! takze koncim dnes s psanim, na to bude cas, az odjedou. Cau.

Corale jsou tady!!!!

Ahoj vsichni, omlouvam se, ze jsem tak dlouho nepsala (pokud teda nepocitam ten pokus, kterej jsem predvedla minule, ze jsem chtela neco poslat, ale jaksi se nezadarilo...

A tak nam prijeli Corale...co dodat? muzu rict, ze jsem asi ted ten nejstastnejsi clovek na svete, kdyz prijeli, tak jsme se vsichni objimali, vitali atd. atd. i nejaka ta slza ukapla, ale nechci tady moc mluvit, ale spis vam ukazat fotky...

Kdyz jsem si zase k nim stoupla a zacali jsme z plna hrdla pet ty nase lidovky a zpivat jazz a americky gospely a Hovorka zacal hrat na klarinet, tak teda takovej pocit jsem jeste nezazila (sakra, ze by Absolutni stesti nebo tak neco?:))) jinak holkam dekuju za CD s fotkama, co mi poslali a Adelce dekuju za dopis. Holka, uplne jsem si te predstavovala,jak jsem to cetla uplne Adelo-Dejvousuv styl:)

jinak jak asi vite, prijel mi tatka. Bydli se mnou, takze mu vsechno prekladam a nejak to zvladame. jo, tady se uci jezdit na traktoru a to, co vidite vzadu je nas barak a vsechny nase auta:)

Mimochodem, dnes Lori (moje "mama" tady) volala na serifstvi, jestli tady muze tata ridit auto (aby nas vsude nemuseli vozit), tak tam jim rekli, ze jo a tak jsme se na koncert do Nothern Star Theatre dopravili dneska sami...ale Dobrodruzstvi. To auto je totiz stara rachotina, takze kdyz jsme chteli jet zpatky, tak jsme zjistili, ze mile auto nestartuje, jelikoz se vybila baterka. Nastesti tam byla Deb, tak jeji manzel vytahnul kabely,tak jsme to nejak zprovoznili a jelo se domu, ale teda povim vam, mela jsem trochu nahnano, ted uz bych takhle nekam jen tak podruhy nejela:)

A taky urcite vite, ze nam prijela do Rice Lake nase dalsi exchange studentka Karca, ktera je v Madisonu, tak jsme se vyfotili, abyste se taky mohli pokochat v jakym obleceni zpivame s Coralema nase lidovy pisnicky:) Taky jsme se domluvili, ze ji pojedeme pred vanocema navstivit do Madisonu, abysme taky vypadli z Rice Lake a taky na vanocni nakupy a aby tam holka nebyla tak sama, takze uz se tam tesim, ale zatim si naplno uzivam koncertovani s Coralemi. Nastesti jsem si taky vyridila, ze nemusim chodit do skoly pristi tyden...

Krome prijezdu Corali se udala jeste jedna zajimava vec a to, ze jsem se zucastnila konkurzu do Rice Lake High school sboru a teda to byl Konkurz s velkym K. Bylo nas tam asi 100 a kazdej jsme meli svy cislo a privadeli nas po 10 na jeviste (oni maj ve skole divadlo) a v hledisti sedelo asi 7 dospelych a my jsme se tam museli za pet minut neco naucit tancit a oni na nas koukali a delali si k nam poznamky:)) taky byl konkurz ve zpevu, kde nas stalo asi deset pred dalsimi ucastniky a museli jsme zpivat bud americkou hymnu nebo pisen There is a lady sweet and king, tak jsem to naak odzpivala a odtancila (brala jsem to hodne sportovne:))) a dnes mi prisel dopis od Rice Lake high school, tak jsem si povidala, co mam za prusvih (jelikoz po prijezdu Corali jsem tam nebyla:)) a otevru to a tam Congratulations, byla jste vybrana co Blue Show Choir...no jo, kdo holt umi:))) ne, delam si srandu, ale byla jsem rada (ovsem nutno priznat, ze den predtim jsme meli s Coralema koncert u nas na skole a vzbudili jsme dost velky uspech a nahle me zaclo zdravit ve skole nejak moc lidi:)))

Snidane v Applebees a reprezentace

V sobotu rano si vsichni exchange studenti ze Zamberka a Miharu privstali a zamirili do restaurace zvane Applebees (mimochodem nemuzu na tyhle klavesnici najit apostrof, takze proto je to napsany takhle), do te restaurace jsme ale nezamirili za ucelem dobre se najist (vlastne to taky:) ale hlavne vitat hosty a obsluhovat. Ta restaurace je uplne normalni, da se tam chodit vecer, je tam hrozne hezky prostredi. Na stenach visej fotky starej americkej autaku a hvezd jako Elvis Presley a Marilyn Monroe (no vsak to znate:) a hraje tam Hey Mrs. Robinson i Jack Johnson. Pak jsou tady organizace, ktery jsou neziskovy(jako treba RLIFA) a potrebujou penize, tak tahle skvela restaurace jim poskytne prostory (vetsinou sobota rano) a zamestnance a podava se snidane-vajicka, parky, palacinky s javorovym sirupem a je to moc dobry. Jedna vstupenka stoji 5 dolaru a vsichni prichozi vedi, ze je to na dobrocinny ucely, takze radi prijdou a popovidaji se znamyma a o obsluhu se staraji cleni organizace (v tomto pripade my-exchange studenti). Veskery penize jdou pak na ucet RLIFY a jak nam prozradil pan Berger (Pavlin host dad) tak jsme si za to dopoledne vydelali neco pres pet set dolaru. A tak jsme stali u dveri, vitali nove zakazniky, povidali jsme si s nima o Ceske republice, o byvalych exchange studentech, prisla i Dorotka, tak s tou jsme si povidali i cesky. Vsichni byli moc hodny, ptali se nas, jak se vede, jak to zvladame a me to osobne fakt bavilo. Zbytek dne jsem stravila prijemnym nic nedelanim. Vlastne jooo...

prisel za mnou Malachi, jestli nechci jet s jeho kamaradem Alecem na pole. Tak si predstavte, ze tenhle 12 letej kluk vzal auto a kdyz zjistil, ze to nejde nastartovat, tak poznal, ze je to tim, ze je vybita baterka, tak popovez jiny auto, to nastartoval a pomoci jumperu nastartoval to prvni a my jsme vyrazili na pole. Tam jsme rozdelali velkej ohen a udelali si k obedu hot dog (oni tak rikaj uplne normalnimu opecenymu parku). Byla to sranda, kdyz jsme nasedali do toho auta, ja pak dva dvanactilety kluci a s nama tri psi-Billy, Whisper a Tipper a jeli jsme na vylet do pole si udelat obed:) Na pole jsme se pak vratili jeste vecer s rodicema a delali jsme na ohni Marschmellow nebo jak se to pise:))) to vzbudilo u vsech znacne veseli, jelikoz me to asi trikrat horelo a hasila jsem to svym originalnim zpusobem, ze jsou s tim rozteklou hmotou mlatila o kamen az se mi zlomil klacek, tak kterym jsem to opikala. Meli ze me strasnou srandu a ptali se me, jestli na nasi skole nahodou nemam vareni, ze bych na ten predmet mela chodit:))) kdyz jsem rekla, ze ne a ze dokonce ani outdoor adventure tam nemame, tak na me koukali dosti soucitne:) kdyz jsme pak prisli domu a pekli jsme moje prvni pravy americky cookies a ja jsem rozbijela vejce vidlickou (tak to totiz doma normalne delame) tak uz se opravdu nikdo neudrzel a vsichni vyprskli smichu, co to jsme v Evrope za divnou sebranku lidi, ktery mlatej rozteklym Marschmallow o kamen,pak rozbijej vejce vidlickou a nemaj na skole Outdoor adventure...kurnik, to tady asi moc dobre nereprezentuju, co?!?:)))

Cestina na spanelstine a vcerejsi zapas v tenise a taky poprve Cilka a Paja v akci!

Tady pridavam fotky z naseho prvniho vitezneho tenisoveho zapasu, vidite ty svaly na nohach?:))) a co teprv az prijedu:) jinak vnimavejsi ctenar si urcite taky vsiml, ze mam na me docela nezvyklou kratkou sukni. Musim priznat, ze mi to zpocatku delalo problemy ji nosit, jenze treninky jsou fakt tvrdy, tak mi nic jinyho nezbylo, jestli jsem se teda nechtela upict na slunicku. Vcera jsme opet hrali turnaj, doubles a moje partnerka Bobbi Jo, ale jak jsem nemela Paju v zadech, tak jsme to prohrali 6:8, ale myslim,z e to neni nejhorsi:)

JInak dnesni den byl normalni. Svemu napadnikovi jsem proste rekla, ze s nim na Formal nepujdu (ani kdyby me na noze bral-jojo Verulezz zase jsem byla jednou razna:))) a po obede jsme meli spanelstinu. Jak uz jsem psala, Mrs. Shay nas ma s Pavlou fakt rada a dnes za mnou prisla a ze bude mit doma ubytovany dva Coralisty! Nevedela sice jmena, ale slibila mi, ze mi to v pondeli prinese, takze jestli nekdo vite, kdo bydli u Mrs. Shay, tak vam reknu, ze jste to fakt vychytali, protoze je hrozne hodna a je to prvni clovek v americe, kterymu rozumim vsechno, kdyz neco rekne. Dnes jsme se s ni dali do reci a ona povidala, ze to je tim, ze je z Texasu:)) Tak si rikam, ze by se mi jazykove vedlo v Texasu asi urcite lip:)ve Wisconsinu totiz mluvej hrozne rychle:) pak nas ptala, jak snasime zmenu a ackoli ji skoro nezname, tak se o nas zajimala a povidala, ze jeji syn taky pojede pristi rok jako exchange student na rok pryc a to do jizni ameriky, ale nejvic nas prekvapila na hodine, kdyz se nas zeptala, jestli nemuzeme cely tride predvist minutovou konverzaci v cestine, ze by urcite vsechny zajimalo, jak to zni:) Tak jsme si s Pajou zacli povidat o tom, jak se tesime na tenisovy trenink a bylo to fakt zvlastni sedet ve tride plnej americanu a povidat si cesky pred celou tridou, ale rozhodne to stalo za to:)

Vtip

Tak a tady je ten hoch, se kterym jsem delala ty palacinky, jmenuje se Malachi a mozna ho mam z rodiny nejradsi. Je s nim totiz fakt sranda:) jeden vtip za vsechny snad postaci... Bavili jsme se jednou o moji rodine a ja jsem rikala, ze obe moje babicky uz umreli, takze uz mam jen dedy. Na to me "tata" Ted rekl, ze to neni moc obvykly, ze je spis castejsi, ze umiraj driv chlapi. Ja jsem rekla, ze je to asi castejsi ne vsak u nas v rodine. Malachi se na me tak kouknul a povida: tak to teda neni pro tebe moc dobry, co?:)))

A taky par fotek, at se vam zase po dlouhy dobe ukazu:)

Tak jsem se pred par dny zminila "moji" rodine, ze jsem doma nechala fotak (bylo by to na dlouho vysvetlovat, jak to s tim fotakem bylo doopravdy, mami) a tak vzali svuj a nafotili jsme par fotek. To, co vidite na obrazku jsou prosim palacinky. Delali jsme je s Malachiem (12), kdyz uz jsme se opravdu nudili, takze to neni tak, ze se ve me neco zlomilo a ja zacnu ze dne na den varit nebo tak neco, ale proste fakt nebylo co delat...:) jinak jsme si u toho uzili docela srandu a to, co vidite na obrazku to je palacinka King size extra pro krale. Taky jsme je obraceli stylem vyhazovani do vejsky, jen asi skoda, ze tam nejsem moc videt:))

Deti pojdte si hrat, ale na konci taky trochu lasky:)))

Nejdriv bych chtela rict jednu dulezitou vec a to, ze jsem zmenila social problems za matiku a to algebra 2, coz je teda strasne jednoduchy, ale kdyz mame treba slovni ulohu, tak to zas tak jednoduchy neni. Kdyz clovek poradne na zacatku ani nevi, jak se rekne rovna se:) ale samozrejme behem prvni hodiny jsme tak nejak vstrebali vsechny zakladni veci jako zlomky, odcitani, scitani, deleni, nasobeni a tak konecne se muzeme ucit i jinaci slozitosti. Vzdycky na zacatku hodiny a dne se zapne skolni rozhlas a povedi nam nejaky dulezity veci jako treba, co bude k obedu, pak se vsichni postavi a rika se...ja nevim poradne co to je, ale vsichni stojej telem smerem k americky vlajce, ktera je v kazdy tride a rikaji neco, co zni jako...no vsak vite co:) a pak uz to jede, linearni funkce, grafy a tak dale:)

Dalsi hodinu mame choir...teda to je neco:) za prvy jsem byla prekvapena, kolik tam chodi lidi, jen do naseho rocniku nas chodi asi 40, coz je teda slusny a navic docela dost kluku! Mame na to Mrs. Bartu, ktera je hrozne hodna a vsechno, ale je to takove rozpacite...zpivame, nebo spis snazime se zpivat docela slozite pisne z ruznych obdobi (ctyrhlasne), ale to je proste hruza:) Mrs. Barta to vzdycky sjede s jednim hlasem, ale...no kdyby tohle predved nejakej hlas u nas na zkousce Corali, tak by to byla pekna ostuda:) ale jakmile jeden hlas dospiva, tak Mrs. Barta zatleska rekne, ze to bylo excellent a jak nam to pekne jde, opravdu beatiful...kdyz to udelala poprvy, tak jsem myslela, ze si z nas dela srandu, ale pak se jaksi ukazalo, ze ne...:) kazdopadne tenhle predmet me fakt bavi.
Kazdy druhy den mame US history, coz me bavi taky, ale rozumim tam min. Dnes jsme kontrolovali test z minula. Byla to legrace, jak treba vsichni americani neco znali, jen my s Pajou jsme to neznali, nebo zase naopak. Ja jsem treba docela zaperlila s Versailleskym mirem:) jinak vsichni ve skole davaj pozor, nikdo nevyrusuje a kdyz jo, tak ostatni mu jeste rikaj, at je zticha...je to zkratka uplne jina zkusenost, vsichni poslouchaj (nebo to aspon dobre predstiraj:) amusim rict, ze ucitele mluvej opravdu zajimave, hazej forky, sem tam si z nekoho udelaj srandu, ale proste me to fakt bavi.

Ovsem co je teda nad me sily to je telocvik. Ja nevim, jestli je to tim, ze hrajeme ted neco jako americky fotbal, akorat misto "ramen" mame kolem pasu takovy vlajecky, ale me ta hra fakt absolutne nebavi. Navic nejsem zvykla na ten divnej mic:) a taky jsou s nama kluci a ty kdyz se rozebehnou, nejen ze je nikdo nechyti, ale taky se k nim vsichni bojem priblizit (vcetne me teda:) treba dneska...to byla sice strasna sranda, ale stejnak. Kamca ziskala mic a bezela a z druhy strany hriste se proti ni rozebeh jeden cernoch (mimochodem svaly, namaklej, hustej) a nejen ze vypadal, jako tornado, kdyz se na ni ritil, ale on jeste naschval zacal neuveritelne rvat bezel za ni a jak neuveritelne rval, tak ona sama zakopla a spadla...samozrejme jsme museli hru prerusit, jelikoz se vsichni slozili smichy (vcetne samotny Kamci:))) ale teda je to kriz s timhle sportem, ja fakt nechapu, jak to muze bejt nejpopularnejsi sport v americe...:)

Ovsem co je nejlepsi predmet, to je spanelstina. Pripadam si trochu jak v matersky skolce, kdyz pani ucitelka rekne modra a my zvedneme do vzduchu modrej predmet (to samy s cislama) a porad dokola opakujeme, co mame radi, co nemame radi, jak se jmenujeme a jak se mame a ze se mame dobre, nebo asi asi anebo spatne...ale neni to spatny vratit se takhle do skolky:) jinak mam taky rada pani ucitelku:))) ucitele v americe (aspon ty, co ja jsem zatim potkala) jsou v ty hodine lidri, myslim, ze je vsichni respektujou a je proste bavi ucit... a ted historka, na kterou vsichni netrpelive cekate...:)

Jak ja chodim takhle na ten telak, tak kdyz nas predstavili, ze jsme exchange studenti, tak za mnou prisel takovy trochu oplacany mladik (mozna to byly svaly, co ja vim), bryle, trosku horsi plet...no zkratka, ze se jmenuje Tylor...tak jsem rekla, ze to je super, ze se jmenuje Tylor a ze je se jmenuju a bla bla bla...to bylo vcera a dnes jsme byli "naaahodou" spolu v tymu (on byl jeden z tech, co radil pri sestavovani tymu:))) a po obede se prihasil, jestli bych s nim nesla na bal (31.9.)...no nesla:))) nejdriv jsem nepochopila, co po me chce, pak jsem pochopila, ale stale jsem predstirala, ze jsem nepochopila, pak zazvonilo na hodinu, coz jsem zase dobre pochopila ja a on pochopil, ze ja musim do tridy, takze odpoved odlozena na neurcito, ale jedna vec, ktera me opravdu desi, ze zitra mame zase telak... a ja neumim v anglictine taktne odmitat!!!

Twins city, Chicago, prvni skolni den a to, na co urcite vsichni netrpelive cekate:]

Takze...je skoro deset hodin a ja jsem hrozne unavena a vycerpana a zazitku plna, takze...

V pondeli je tu svatek zvany Labour day, proc to je, kdy to vzniklo a podobny veci nevim:] ale faktem zustava, ze do skoly se z toho duvodu jde az pateho a dalsim faktem zustava, ze nez abych se nudila tady, tak jsem vyrazila s Kamcou a jeji rodinou do Minneapolis... tak jsem videla svoje prvni mrakodrapy, ulici, kde je mnoho kavaren a divadel, kde hraji muzikaly z Broadwaye a navstivili jsme nejvetsi obchodak v americe...ale teda povim vam, ze jsem si tam koupila make up a ani nebudu psat kolik stal, jelikoz tyhle stranky ctou i moji rodice:] a ja ani nejsem moc pritel takovychto supernakupnich center, jelikoz aby se tam clovek vyznal tak musi mit mapu a o tomto miste to platilo dvojnasob a vsechno tam je desne drahy. Vtipna historka: Amy ("segra Kamci") si koupila podprsenku, pak jsme sli na zmrzku, koupit muj make up, prohlednout dalsi obchody a milou podprsenku jeji maminka nekde ztratila:] tak jsme pak litali hodinu po tom nejvetsim nakupnim centru a hledali ji...a nenasli.

Take jsem se dozvedela, ze cela RLIFA hlasovala o tom, jestli pojedu s Coralema do Madisonu a Chicaga a svorne se rozhodli, ze NEMUZU zameskat skolu a tudiz s nima nikam nepojedu. Tohle rozhodnuti se mi samozrejme nelibi, ale budu ho respektovat (jelikoz mi taky nic jinyho nezbejva:)) ovsem je mi to teda pekne lito...

Prvni skolni den? myslim, ze si zmenim social problems, mam na to totiz stejnyho ucitele jako na US history a kdyz jsme dnes delali podobny veci, tak to bylo trochu trapny (pro obe strany) a navic, meli jsme psat, co si myslime, ze je nejvetsi socialni problem ameriky ( ja jsem napsala drogy a kriminalita ve velkych mestech - asi to neni nejvetsi, ale me nic chytrejsiho nenapadlo:) (a mimochodem tati...asi tri lidi napsali, ze vzrustajici ceny benzinu:)) a pak jsme meli psat, co je nas osobni nejvetsi socialni problem (mimochodem polovina tridy napsala, ze pratele!)...takze zmenim social predmet bud na vytvarku nebo matiku.
Pak bylo US history s tim samym ucitelem, ha a to byla prca:) mel pro nas pripravenej kviz! asi 40 otazek z nichz jsme vedeli sotva deset a na ty jsme odpovidali stylem: kdyz tam byl obrazek a my meli poznat, co je to za osobnost, tak tam byl takovej asi slavnej nacelnik, tak na otazku, kdo je na obrazku, jsme s Pajou svorne odpovedeli, ze indian:))) tak asi tolik k nasim zacatkum, ale bylo to lepsi nez social problems.
Na telaku jsme nedelali nic, akorat jsme hrali hru 500,nekdo vyhodi mic do vzduchu a ostatni se ho snazej chytit, takze maly lidi maj dost handikap, takze jsme si to s Pajou moc nedavali. Na telaku je asi jen 7 holek a ostatni jsou kluci, takze nevim, nevim, jak si je tam dame s Pajou:))
A posledni hodina spanelstina. To byla ta nejlepsi hodina, co jsem snad kdy zazila. Uci nas Mrs. Shay a je to prvni osoba v US, ktery jsem rozumela uplne vsechno, co mi rikala (podotykam anglicky i spanelsky:)) Je hrozne pratelska, ma respekt, dobre uci a celkove dokaze udrzet pozornost vsech. Mame i spanelsky jmena, ja jsem prekvapive Cecilia:) Pavla je Patracia...jedna holka trvala neustale na tom, ze chce bejt Pedro, i kdyz samozrejme to je jmeno pro kluka, tak ji Paja chtela setrit, at si klidne rika Esmeralda, ale at s tim vsechny neotravuje:)))
Samozrejme nejhorsi na skole pro me zatim bylo odemknout zamek u skrinky a pak najit vychod ze skoly, kdyz jsem sla na tenis....a ted to prijde...chvile na kterou vsichni cekate...

Kdo si myslel, ze ve me nevezi sportovni duch nebo kdo snad jen na chvili pochyboval o mem tenisovem talentu, at klopi oci!!! Dnes poprve v historii (moji) jsem VYHRALA tenisovy match!!! Hrali jsme s Pajou doubles, matly jsme souperky cestinou a ty z nas byly pekne nervozne...dostaly jsme je takrikajic do uzkych:)) prosim skore 8:6...ja nerikam, ze to byla pekna hra na podivanou...to byla spis hruza a kdo udela vic chyb:)) ale faktem zustava to hole vitezstvi a po tak tvrdem treninku zaslouzeny vysledek. Jo...myslim, ze se nam zas jednou podaril good job, Pajo:]

Auta, kone a hvezdy

Vcera, kdyz jsem se vratila od Paji u ktery jsme spala, jelikoz jsme se den pred tim vratili do Rice Lake asi ve 12 z fotbaloveho zapasu, se me moje rodina zeptala, jestli se nechci jit podivat na automobilovou show. Rekla jsem, ze jo a tak jsme vzali auto a ujeli jsme ani ne pul kilometru (tady proste jdouciho cloveka po ulici nepotkate:)) a zastavili jsme pred domem, kde bylo asi 20 aut. Ale (jak asi tusite) to nebyla jen tak obycejna auta:) Nejstarsi bylo z roku 48, vsechny v perfektnim stavu, nalestene, barvicky jen zarily a nektery meli treba v zadu takovy to, co vypada jako trysky od rakety, nebo takovy ruzny ptakovinky. Meli tam stary Chevrolety a Cadillacy a uplne na me dychla takova ta atmosfera ty ameriky z minulosti. Jelikoz tu inteligentne nemam fotak (a mami proste ta nedigitalni hruza by mi tady byla stejne na nic) tak vam tu nedam zadnou fotku:( i kdyz to teda urcite stalo za to. Dokonce jsme volili nejlepsi auto a ja jsem volila to cerveny auto s raketama v zadu. Tam se mi fakt libilo.

Dale me vzala sestra myho "taty" na vylet a to bylo neco uzasnyho. Jeli asi ctyri dospeli a sest deti( i se mnou) a byla to strasna sranda, dobrodruzo a vsechno. Zaprahli jsme belgicky kone (teda takhle perfektne staveny kone jsem jeste nevidela-svaly na nich jenom hrali) a za ne takovou karu (jak ve starym westernovym filmu), nalodili se a jeli jsme do takovyho mista, ktery se jmenuje brill. Neni to mesto, je to par seskupenych baraku na venkove a kdyz rikam par, tak myslim tak dvacet a je tam dokonce takovy maly namesticko a to misto melo takovou tu atmosku takovyho zapadakova, kde nic neni, ale me se tam strasne libilo, uz fakt stacilo jen aby prijel Old Shatterhand na koni a me se splnil ten davny sen setkat se s nim:))) V Rice Lake jsem nikdy nebyla na jidle nikde jinde nez v nejakym fast foodu, takze to, co jsem videla ted me naprosto ohromilo. Dalo by se rict, ze jsem vstoupila do hospody!!! Vy si asi reknete, co z toho, ze muzete chodit k Vavrom docela normalne a nejak vydreny z toho nejste, jenze tady v Rice Lake hospody takrtka vubec nejsou a kdyz jsou, tak nekde pekne zastrceny, kde o nich nikdo nevi(spis nesmi vedet). Zakourenej bar (!!!) a takova stara kucharka, fakt atmoska jak blazen...Me se tam libilo, dali jsme si tam pizzu a kecali jsme, smali se a celkove to byl prijemnej vecer. Tahle rodina adoptovala dve deti z Indie, jsou pekne hnedy a ta holcicka se jmenuje Cecilia a ten kluk Luis a ja jsem si tam s nima hrala. Vylezli jsme a byla uplna tma, nasedli jsme na nas povoz a kone jeli (jak rek Luis extra fast:)) nad nama svitil mesic, hvezdy, kone makali, deti se bali, byli jsme prikryty dekama, aby nam nebyla zima a bylo to pekne nebezpecny a dobrodruzny...uz jen ten Old Shatterhand!

Bylo v ni vsechno:]

Tak co se opet za posledni dny udalo? Byla toho pekne radka, ale zacnu asi od vcerejsiho zapasu. Bylo to uz podruhe, co jsem se zucastnila fotbaloveho zapasu a tedy musim rict, ze kdyz jsem na nem byla poprve, tak me to hrozne bavilo, stali jsme na tribune a fandili nasemu tymu Rice Lake Warriors a byl to opravdovy zazitek videt ty kluky navleceny do tech "ramen" na vlastni oci. Pred samotnym zapasem nam dokonce vyhraval skolni band a kdyz hrali americkou hymnu {coz se dela pred kazdym zapasem} tak jsme se postavili a nekteri se pridali se zpevem {my ne, jelikoz to neumime a nejak se nam nechtelo:}} Vcera jsme vsichni nastoupili do autobusu a jeli jsme asi dve a pul hodiny do dve a pul hodiny vzdaleneho meste Sparta. Pravidla americkeho fotbalu jsem ovsem moc nepochopila a taky se musim priznat, ze z ty hry nic moc nemam. Me prijde, ze se vzdycky odpiska dalsi hra, kluci se do sebe pustej a za chvili to musej stopnout, jelikoz se vsichni valej po zemi a vse jde zase na novo. Joo, to kdyz to treba nekdo vychyta a bezi pres cely hriste a da tzv. touch down, tak me to bavi, ale tyto momenty jsou za cely zapas asi tak dva... ale ja jsem nikdy nerozumela sportu, tak to musite brat trochu s reservou:} Taky jsme vcera poprvy videli roztleskavacky, ale bylo jich jen pet a navic si myslim, ze byly docela namakany, nozky zdvihaly pekne vysoko:}

Posledni dny u nas "doma" je skutecny rozruch. Mam ctyri sourozence, z nichz nejstarsi Chelsea je uz vdana. Je ji 21 a jejimu manzelovi asi 24. Jsou to veliky krestani a tak u nas byl ted krestansky meeting. Teda neco takovyho jsem jeste nevidela. Prijela jsem z tenisu a na nasi zahrade bylo asi 20 az 30 aut. Vypadalo to tam, jak pred nejakym obchodakem. Vesla jsem dovnitr a nikdo tam nebyl, tak si rikam, ze je to nejaky divny... Mame jeste druhou budovu, ve ktere je ruzne vybaveni na gymnastiku jako treba obrovska trampolina, dira, ve ktery jsou nacpany polstare a muze se do ni skakat, bradla, kruhy atd. atd. Tak jsem vesla tam a sedelo tam tech 30 mladych lidi {nemohli byt starsi jak 24} a byly rozdeleny do skupinek. Ty skupinky sedely v krouzku a vsichni meli skloneny hlavy a jeden z nich tam nahlas mluvil... Tak jsem se zarazila, koukala jsem na to chvili s otevrenou pusou. Najednou si me vsimla Chelsea a rekla at jdu k nim, tak jsem si tam sedla do toho krouzku a poslouchala jsem. Oni se normalne modlili!!! Samozrejme jsem moc nerozumela, ale byla to sranda, nebo aspon ja jsem se musela duchu trochu smat, protoze ten recnik vzdycky neco rek a ty ostatni me pripadali trochu jako v extazi, tak tam zacli prikyvovat stylem...hmm, mas pravdu:] a modlili se za zacatek skolniho roku, za novy studenty a prikyvovali:} Kdyz skoncili tak sli na jidlo a tady se dostavam k vrcholu meho vypraveni:} Nechci hodnotit, jestli to jsou blazni nebo jestli je to skvely, ze maj takovouhle svoji komunitu. Ja jen rikam, ze je to jiny, ale ze ja bych v necem takovym byt nechtela. Kazdopadne jedna z veci, kterou jsem jeste nikdy nevidela... Ale abych neodbihala od vrcholu meho vypraveni:} Jak tam meli to jidlo, tak tam meli nejakou domaci buchtu... A teda ja moc rada buchty nemam, ale tohle byla ta NEJLEPSI, jakou jsem kdy jedla. To testo bylo takovy nadychany a byly tam orisky, cokolada a karamel a ja neumim popsat, co jeste, ale zkratka...v ty buchte bylo naprosto vsechno:]

Diky Pavle:]

Dnes 31.8. jsem otevrela svuj mail a krome par dopisu od rodicu jsem tam objevila i jeden od Pavla Lobla, ktery se ozval na mou zadost o pomoc pri tvorbe blogu. V podstate mi sam vytvoril blog {mimochodem s heslem klidna sila - nevim, jestli vyjadrovalo mou povahu nebo Pavlovu lasku k vlakum, Zababovu nebo zeleznici vubec} a timto bych mu chtela podekovat...diky Pavle:} to jsem fakt necekala.

Prave mam za sebou jiz plnych 14 dni stravenych v Rice Lake a rada bych se s vami podelila o sve zazitky, poznatky, zkusenosti a v neposledni rade sny {ktere mivam posledni dobou pekne zmatene i humorne} a doufam, ze mi sem napisete i nejaky komentare:]

Bohuzel, jak uz je to dano v me povaze, prisla jsem trochu s krizkem po funuse a prvnich 14 dni uz asi dopisovat nebudu, snad se jen mozna vratim k nejdulezitejsim vecem, co se udaly, ale me stranky se budu snazit doplnovat tak asi jednou za dva dny. Pro ty, co jste sledovali stranky Pajiny, tak jsem mela program v podstate stejny. Chodime na tenis. Po 5 dnech treninku jsme se postavili tenisovemu tymu z mesta Hudson a prohrali uspesne skoro vsechny zapasy:] Ja jsem prohrala 5:0, 5:2 ...:] Hrala jsem double, takze to neni jen moje vina, ale take moji spoluhracky Saige, ktere je 14 a trenuje asi o 14 dele nez ja. Tolik na ospravedlneni. Dnes nas ceka dalsi turnaj. Pak uz tech katastrof bude pro me snad jen 6:] takze tolik k mym sportovnim zacatkum:]

Tady to je muj blog

takze sem koukejte koukat at neco vidite...